„Omlouvám se za to auto. Kdybych věděl, že ho budeš potřebovat, spravil bych ho. Není tak špatné. Ale chtěl jsem vědět, co si myslíš o tom druhém obchodu, než ti vystavím účet.“
Prodejna na rohu vypadala nějak nevšedně a Vickerse to zmátlo, když k ní po ulici zamířil. Potom, když přišel blíž, uviděl, co je na ní tak zvláštního.
Starý Hans, opravář obuvi, si lehl do postele a zemřel. A opravna obuvi, která téměř nespočetně let stála vedle prodejny s drobným zbožím, byla definitivně zavřená.
Teď byla znovu otevřená – nebo měla přinejmenším umytou výlohu, něco, co se starý Hans za všechny ty roky nikdy neobtěžoval udělat, a bylo tam vystavené nějaké zboží. A byla tam cedule. Vickers se tak zajímal o to, co je na tom okně divného, že neviděl ceduli, dokud nestál skoro u obchodu. Cedule byla nová, s velkými, úhlednými písmeny, která říkala: OBCHOD S VYNÁLEZY.
Vickers se zastavil před výlohou a podíval se, co je uvnitř. V pruhu výlohy ležela vrstva černého sametu a na ní byly vystaveny tři předměty – zapalovač na cigarety, žiletka na holení a jednoduchá žárovka. Nic víc.
Pouze ty tři věci. Nebyly zde žádné popisky, rekla¬my, ceny. Nebylo to nutné. Jak Vickers věděl, každý, kdo tuhle výlohu uviděl, předměty rozpoznal, přestože se v krámu neprodávaly jen tyhle. K těm třem, co ležely na pruhu sametu, patřilo několik tuctů dalších, každý něčím odlišný a určitě výkonný.
Jak šel, ozvalo se klepání a když se vedle něj zastavilo, Vickers se otočil.
Byl to jeho soused, Horton Flanders, na své ranní pro¬cházce, ve svých trochu obnošených, pečlivě vykartáčo¬vaných šatech a se třtinovou hůlkou. Nikdo jiný, řekl si pro sebe Vickers, by neměl odvahu nosit v ulicích Cliffwoodu třtinu.
Pan Flanders mu hůlkou pokynul, postavil se vedle něho a upřel pohled do výlohy.
„Takže se rozrůstají,“ zahájil rozhovor.
„Podle všeho ano,“ souhlasil Vickers.
„Nejpodivnější vybavení,“ řekl pan Flanders. „Víte, ačkoli předpokládám, že vy asi ne, já jsem se hodně za¬jímal o tuto společnost. Jen ze zvědavosti, jestli mi rozu¬míte. Můžu dodat, že mě zajímá spousta věcí.“
„To jsem si všiml.“
„Jo, mě ano. Moc věcí. Například karbohydráty. Hod¬ně zajímavá organizace, nemyslíte, pane Vickersi?“
„Moc jsem o tom nepřemýšlel. Byl jsem tak zane¬prázdněn, že se obávám…“
„Něco se chystá,“ prohlásil pan Flanders. „Říkám vám, že je to tady.“
Autobus projel ulicí, minul je a zabrzdil u zastávky u rohu prodejny.
„Obávám se, že vás opustím, pane Flandersi. Jedu do města. Až se večer vrátím, zaskočte ke mně.“
„Ale ano, stavím se,“ odpověděl pan Flanders. „Brzy se zase zastavím.“