„Je to vážné?“

„Ano. Velice vážné.“
„Tak to zkuste znovu.“
„Už se stalo. Neodpovídají.“
Přidal jsem plyn a ostrý kužel nosu stíhačky se zvedl. Ručička výškoměru přestala klesat a my jsme znovu začali nabírat výšku.
„Stoupáme,“ poznamenal zbytečně Seymour. „Musíme přistát, ne?“
„Musíme. Ale pokud možno na dráhu – ne někomu do záhonu se zelím.“
„Chcete říct, že nemůžeme přistát, dokud neobnovíme rádiové spojení?“
„Něco na ten způsob,“ řekl jsem přiškrceně. „Budu se snažit chvíli kroužit, aby mohli – doufám – vyřešit své technické problémy.“
A tak jsme kroužili deset minut…
Dvanáct minut.
Patnáct, šestnáct.
Ručička ukazatele paliva se plížila k zlověstné červené zóně.
Stále žádný rádiový kontakt.