Javelin

Ohlédl jsem se po Javelinu. Osvětlení kabiny stále fungovalo, takže světla bylo dost, abych viděl, že letadlo je víceméně neporušené. Přiznávám, jedno křídlo leželo v rovině s trupem a špičatý nos byl ověšený vegetací. Ale vzhledem k okolnostem to nebylo katastrofické přistání. Přinejmenším Seymourovi a mně se nic nestalo.
„V nouzové výbavě jsou svítilny,“ řekl jsem Seymourovi. „Vezmu je a dáme se na pochod.“
„Kterým směrem?“ Sundal si přilbu a bezradně tam stál. Ve světle z kokpitu působil ztraceně. „Vždyť nevíme, kudy se dát.“
„Na jih. Jestli jsme na pevnině, dovede nás to k pobřeží. Jestli jsme na ostrově, nevadí. Je pravděpodobné, že cestou narazíme na obydlený dům.“
Seymour si otřel čelo. Předpokládám, že tam měl hodně potu smíšeného s dešťovou vodou. „Myslím, že šálek čaje bych neodmítl,“ řekl potichu.
„Rád se přidám, Seymoure.“