Ale nejdřív

pro potřeby lodního deníku zbývá vyřídit jisté formality. Můžete mi říct své jméno, pane, a odkud pocházíte?“
„Jmenuji se David Masen. Jsem z ostrova Wight.“
„Jak přesně se píše vaše příjmení, pane?“
Odhláskoval jsem mu to.
„Velice vám děkuji, pane Masene. Vítejte na palubě.“ Důstojně mi potřásl rukou. Jak jsem očekával, měl ocelový stisk. „A teď, jestli mne omluvíte, mám své povinnosti,“ řekl ten mohutný muž. „Moji pasažéři se však postarají o uspokojení vašich základních potřeb. Myslím, že na vás také budou mít pár otázek.“
Otočil se k odchodu. V tutéž chvíli jsem přes podrážky svých bot ucítil rytmický chod rozbíhajících se motorů. Z jediného modrého komína lodi se vyvalil dým, zářivý bílý chvost proti červené barvě té podivné oblohy. Odjížděli jsme.