Kapitáne Sharpstone.

„ Ještě okamžik, prosím.“ Hlas, který jsem zaslechl, se snad ani nemohl víc lišit od hrubých přízvuků námořníků. Byl měkký, vzdělaný a s naprostou určitostí ženský.
„Podívejte se ještě jednou na ten ostrov, kapitáne,“ pokračoval ten ženský hlas. „Je tam něco, co byste měl vidět.“
Jistě uznáte, že to nebyl zrovna důstojný příchod na záchrannou loď. Ale poté, co jsem za sebou v posledních dvou týdnech nechal krátkou stopu mrtvých těl, jsem byl rozhodnutý, že si na sebe nevezmu odpovědnost za další smrt tak brzy.
Palubní dělníci mě pustili a já jsem konečně mohl ustoupit. S jistou dávkou uspokojení jsem sledoval, jak posádka pobíhá po palubě a připravuje se k obrácení lodě.
Kapitán vydával rozkazy s lehkostí podloženou zkušenostmi. „Otočte ji o sto osmdesát stupňů a najeďte tam přídí napřed. Co nejpomaleji, pane Sheo. Nechci, aby se nám to svinstvo zapletlo do šroubů. Připravte znovu provazový žebřík, pane Lieberwitzi. Hezky v klidu.“