Kdysi divoké dítě

se popleskalo po tváři. „Krysa-Tina. KrysaTina.“
„Chris-tina,“ zopakovala pomalu Kim. „Chris-tina.“
„Krysa-tina!“
Kim se na nás usmála. „Děláme pokroky. Sice ne obřími kroky, ale alespoň dětskými krůčky.“
Kim si celou noc a den postupně získávala dívčinu důvěru. Vylíčila nám, jak ochotně si Christina vlezla do sprchy a oblékla nové šaty. Dodala, že když byla malá, musela vyrůstat v civilizovaném prostřední, protože pro ni nebylo cizí umývat si obličej, čistit si zuby a česat vlasy. Teď vpadla s vervou zpátky do civilizace. Během několika hodin se začala dotýkat nábytku, obrázků a jednotlivých částí oblečení a snažila se zapamatovat si, jak se jim říká.
Christina běhala po jídelně a všechno si prohlížela s dětinskou zvědavostí. I ve mně se vzedmulo něco, co se velice podobalo pýše.
„Židle… stůl. Stůl!“ Triumfálně zaklepala prsty do stolu. „Stůl. Sedni. Jez. Teta Sue tam.“ Ukázala na jeden konec stolu a naznačila, jako by něco tahala z úst. „Puf puf… Fuj!“ Rozkašlala se a zamávala si rukou před obličejem.
Kerris se na mě podívala. „Jestli tomu dobře rozumím, teta Sue kouřila jak fabrika.“
„Maxi – poctůl… poctůl… nezlob, Maxi.“ Teď napodobila psa, který dává tlapky na stůl.
Rory se na Christinu podíval. „Naučí se mluvit pořádně? Chci říct, nebude mít tak omezenou slovní zásobu natrvalo, ne?“