Zanedlouho jsem si tak zvykl na hučení motorů v pozadí, že jsem si ho prakticky přestal všímat. Můj první celý den na lodi skončil tím, že slunce, z něhož v tu chvíli nezbývalo víc než cihlově červená skvrnka, se syčením zmizelo v oceánu.
V nových botách jsem se prošel po palubě s Kerris. Nevzdorovali jsme studenému nočnímu vzduchu dlouho a raději jsme se vrátili do útulné jídelny. Gabriel seděl u stolu a dělal si poznámky. Rory si jen tak brnkal na banjo. Asi hodinu jsem mlčky hrál s Kerris karty, aniž jsem tušil, jaké překvapení se na mě chystá.
Krátce po deváté vešla do jídelny s úsměvem na tváři Kim So. V první chvíli jsem tak trochu tušil nějaký kanadský žertík. Několikrát se letmo ohlédla přes rameno. Její silný, nádherný cop se tím pohybem rozhoupal.
Postupně se podívala na každého z nás, pak roztáhla tvář ještě do většího úsměvu a řekla:
„Mohu vám všem představit nového hosta?“
Kim So se otočila a podala ruku někomu, koho jsme neviděli.
Ve dveřích se bojácně objevila asi patnáctiletá dívka. Na tváři měla široký úsměv a očima těkala od jednoho k druhému. Když uviděla mě, vesele roztáhla pusu od ucha k uchu. Ukázala na mne prstem, zasmála se a zvolala: „Pan bum bum! Pan bum bum!“
Jak se to moje divoké dítě z ostrova změnilo!
Nepoznal jsem ji. Vlasy, které předtím připomínaly odkvetlou pampelišku s tmavým chmýřím, byly slušivě zastřižené. Byla vykoupaná a měla na sobě nové šaty. Její proměna mě ohromila, a zároveň mi udělala radost. Kim So dívce povzbudivě pokynula, pak se znovu otočila k nám a pyšně se usmála: „Vy všichni. Chtěla bych vám představit Christinu.“