Tak! Mečbol

Míček mi narazil na pálku s takovou silou, že se celuloidová kulička rozloupla na dvě úhledné polokoule. Hned nato Gabriel pokračoval v rozhovoru. „Ovšem – používáme vysílače s malým výkonem, takže signál nedoletí dál než nějakých padesát kilometrů. Taky jsme zažili nájezdy pirátů. Navíc jsme na tom byli hodně špatně, dokud před dvaceti lety nepřišlo nové vedení, které posílilo obranu. Každý, kdo by chtěl na naše město udeřit, by si to měl dobře rozmyslet, protože můžeme odpovědět tak tvrdě, že by se z toho ti lumpové nemuseli už nikdy vzpamatovat. Dáš si kávu?“
Tak lahodnou kávu jsem nemohl odmítnout. Sedli jsme si na konec stolu, usrkávali z papírových pohárků a debatovali. O možné příčině tmy, které pořád držela planetu Zemi v těsném sevření. Navzájem jsme si povídali o rodině a dětství: tak, jak se to dělá, když chcete někoho dobře poznat. Vyprávěl jsem mu, co jsem zažil při létání se svými modely, až po to, jak jsem konečně dostal poprvé do vzduchu svůj drahocenný raketový letoun. A jak kostelník ze strachu rozhoupal kostelní zvon, když ten zvuk uslyšel, protože si myslel, že se vrátily rakety z války s Hitlerem.