Za chvíli ji položím do loďky, kterou jsem našel tady v loděnici. Dám jí jídlo, vodu a tento dopis a pošlu ji samotnou do tmy. Nic víc nemůžu udělat. Už se sotva pohnu. A vím, že nemám sílu, abych vlezl do loďky za ní. Mé drahé dítě se o sebe bude muset samo postarat, aby přežilo.
Bude to nejbolestivější věc, jakou jsem kdy udělal, dívat se za ní a vědět, že už ji nikdy neuvidím – a že ji možná posílám na smrt. Ale mám nějakou jinou možnost? Mám?
Z hloubi svého srdce Vás mohu jen poprosit, abyste se o ni postarali. Je to hodné děvče.
V úctě oddaný
Benjamin Schofield
Když jsem dopis dočetl, neřekl jsem nic. Ani nikdo jiný. Chvíli jsme mlčky seděli, každý sám se svými myšlenkami.