Christina se na mě přísně podívala. „Odporné pivo.“ Potom protáhla obličej, zašilhala a zakývala hlavou ze strany na stranu, jako by napodobovala někoho, kdo trochu přebral.
Kerris se usmála. „Něco mi říká, že za několik měsíců bude tady z naší malé divošky typický newyorský puberťák… tak na zdraví!“
Během několika dní jsem si na pobyt na moři zvykl. Co víc, sžil jsem se s lodním režimem. Jídla bylo neuvěřitelné množství. Káva byla k dispozici po celý den. Často jsem rozmlouval s olíky. Nejpřátelštější byli Kerris Baedekkerová a Gabriel Deeds. (Byť Gabriel mě s náramným potěšením drtil ve stolním tenise – přesto jsem mu to jednou nebo dvakrát vrátil. Také jsem mu předvedl s lepenkovým tubusem a pevně svinutými ponožkami základy kriketu. Byla to sladká pomsta.) Kim So trávila většinu času učením Christiny, takže jsem je moc neviděl. Ale všiml jsem si, že Christinin slovník získal zpěvný americký přízvuk, tu a tam opepřený výrazem, který se jednoznačně hlásil ke Skotům z Vysočiny. Dek, sice milý, ale až nepříjemně ostýchavý, měl sklon utíkat se ke své práci. Většinu dne trávil tím, že psal podrobné zprávy o geologických nálezech z různých lokalit, na nichž loď zatím přistála. Pochopil jsem z toho, že existuje naléhavá potřeba objevit nová ropná pole, která by byla snadno dostupná a bez trifidů. Nebyl to žádný bezvýznamný úkol. Nejméně porozumění jsem našel s Rorym Masterfieldem. Jeho pronikavý pohled mne jaksi odrazoval; a přestože to maskoval kamarádským úsměvem, cítil jsem z něho skrytou pichlavost.