„Podařilo se nám tam na jihu vyčistit některé ostrovy od trifidů.“
„To muselo stát spoustu sil.“
„Jak je to latinské rčení?“ Na okamžik se zamyslela. „Labor omnia vincit.“
Odvážně jsem se pustil do překladu. „Když je vůle, cesta se najde.“
„Skoro. Práce všechno přemůže.“
Mluvili jsme dál. Musím ale přiznat, že vývěska na dveřích, Pouze pro bílé a vidomé, mne šokovala. Nikdy jsem nic takového neviděl: byla to umělá bariéra mezi vidomými a nevidomými, černými a bílými. Když jsem přijel do New Yorku, bylo to, jako by mi někdo nabídl nádherný, krásně zdobený koláč slibující nepopsatelnou sladkost. Přesto stačilo několikrát kousnout a měl jsem pocit, jako bych našel v polevě zamáčknutou odpornou mouchu. Ale řekl jsem si, že jsem v cizí zemi. Měli jiné zvyky. Ne všechny mi musely být po chuti. Měl jsem právo vynášet soudy, když zvyklosti mé domoviny mohly připadat lidem odjinud stejně problematické?