ČTRNÁCTÁ KAPITOLA

Přestože chlad zalézal do morku kostí, bez jediného slova jsme se navzájem shodli, že zůstaneme na přídi lodi a budeme se dívat. Nahoře na můstku jsem spíš cítil, než viděl impozantní postavu kapitána Sharpstonea, jak vede svou loď a posádku bezpečně domů do přístavu. Zanedlouho jsem zahlédl rybářské čluny, které kontrastovaly s mořem jako inkoustové kaňky, a torpédoborec ježící se velkými děly a raketami, který střežil poslední úsek přístupové trasy.
Když jsme dopluli z otevřeného moře do soutoku Hudsonu, Harlemu a East River, voda změnila barvu na bahnitě hnědou. Pak jsme se ještě víc přiblížili k městu, jež se teď mohutně tyčilo před námi, a lodní motory zpomalily.
O chvíli později minula naši příď na levoboku ta slavná bronzová dáma, socha Svobody. Nazelenalý odstín jí zůstal i v tomto chabém světle, ale smutně jsem si všiml, že byla drasticky zohavena. Někdo jí dynamitem odstřelil oči z tváře. Takže obrovská socha teď vypadala slepě a zrůdně. Z vlastního ostrova mířilo na moře tucet matně blyštivých hlavní polních děl.
Když jsem se otočil k Manhattanu, uviděl jsem, že mrakodrapy se už tyčí nad námi a odrážejí ve svých oknech totéž chmurné slunce. Vypadalo to, jako by na mne, Davida Masena, cizince ve velice cizí zemi, shlížel milion kalných rudých očí.
Po přístavu se pohybovalo mnoho různých lodí – remorkéry, rybářská plavidla, říční lodivodské čluny, policejní čluny, bárky a také mnoho plachetnic – což říkalo mnohé o tomto národu lačnícím po přírodních zdrojích. Spatřil jsem silnice rozbíhající se kaňony z oceli a betonu přímo do srdce města. A auta, tisíce aut, náklaďáků, autobusů, dodávek všech velikostí a tvarů, které troubily a plnily vzduch zvuky motorů, jež zněly jako stálé tiché hřmění. Zapnuté reflektory jasně zářily, přestože bylo poledne.
Kerris teď měla na tváři uvolněný úsměv. Pro ni to byl domov. Pro mne… co říct… nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Měl jsem pocit, jako by se mi svírala hruď. Pohyboval jsem hlavou zleva doprava a zprava doleva, jak jsem se snažil obsáhnout to všechno najednou.
Byla to země zázraků, divů, skoro až nadpřirozené nádhery. Rozhořelo se ve mně zvláštní živočišné vzrušení. Chtěl jsem, ne, toužil jsem se vrhnout doprostřed toho víru pohybu, světel a zvuků.