„Nemožné?“
„Absolutně. Pokud to není nějaký druhotný účinek té drogy, kterou jste do mě napumpovali.“ Podíval jsem se na něho. „Je to halucinace?“
Úsměv mu vytvořil vrásky v koutcích očí. „Ti lidé v údolí pod námi, pane Masene, jsou indiáni z kmene Algonquinů. Přibližně před sto lety se tu objevili misionáři a zcivilizovali je. V době, kdy přišlo Oslepení, byl kmen na samém pokraji vyhynutí, Jediné, co z něho zbývalo, byla banda nešťastných alkoholiků. A podívejte se na ně teď.“
Děti se honily mezi trifidy a smály se. Jedno dítě kolem osmi let, do pasu nahé, s olivovou pletí a dlouhými černými vlasy, vyběhlo po chlupaté bulvě zabijácké rostliny a točilo se kolem stonku. Při tom škádlivě pokřikovalo na kamarády dole.
Podle toho, co jsem v údolí viděl, žili u zákrutu třpytivé řeky spokojení lidé.
Jen těžkopádně mi docházely důsledky toho, co jsem měl před očima. „Ale trifidi se nesnaží je žahnout. Vyřízli jim žahadla?“