„Takže Quintlingova frakce skončila tady?“
„Ne tak docela. Generál Fielding nařídil jedné ze svých lodí, aby pronásledovala Quintlingův neozbrojený parník. Válečná loď Quintlingovu loď rozstřílela. Zahynula při tom Quintlingova žena, malý synek a asi tucet dalších lidí. Quintling nepřišel o všechny na palubě jen díky tomu, že najel s parníkem na břeh v ústí řeky, které bylo příliš mělké, než aby tam válečná loď mohla vplout. Jinak…“ Významně pokrčil rameny. Potom se na mě podíval a jeho modré oči zvážněly. „Ale vy mi asi nevěříte, pane Masene, že ne?“
„Myslím, že vám budu muset věřit.“ Ale chlad, s jakým jsem k němu přistupoval, musel prozradit mou skepsi.
„Dělejte si, co chcete, pane Masene. Snad nevypadám na to, že bych vám chtěl víru vtloukat pažbou pistole, nebo ano?“
„Mám dojem, že jsem vám vyloženě vydán na milost.“ Nahlas jsem to neřekl, ale začínal jsem přemýšlet o tom, jestli vozidlo v některém okamžiku nezastaví a já nebudu jednoduše vyhozen ven, abych se v této pustině plné trifidů o sebe nějak postaral.
Chvíli si mě prohlížel. „Opravdu si myslíte, že bychom investovali tolik času a paliva – vzácného paliva! – na to, abychom vás sem přivezli a radovali se z toho, že vám můžeme něco udělat?“