„Samozřejmě.“
Muž se zhluboka nadechl. Rozhlédl se po krajině zalité sluncem a trifidích hlídkách v ní.
„Zdá se, že jste byl ve tmě, pane Masene. Obrazně i doslovně.“
„Prosím, rád se nechám osvítit.“
„Víte, že newyorská komunita pod vedením generála Fieldinga nemá přístup k ropným vrtům ani zásobám benzínu?“
„Ano. Auta jezdí na dřevný líh.“
„Který je tak agresivní, že po několika tisících kilometrů odvaří motor.“
Přikývl jsem.
„Tak,“ řekl Sam Dymes. „My máme několik ropných vrtů a rafinerii, která vyrábí kolem pěti milionů litrů benzínu za rok – věřte mi, není to mnoho. Ale znamená to, že můžeme provozovat tuhle starou krasavici.“ S citem poplácal sedadlo. „A máme dobré, čisté letecké palivo pro hydroplány.“
„Což New York nemá.“
„Přesně tak, pane Masene. Takže se mohou po oceánech jen plácat ve svých parnících na uhlí. Proto jistě chápete, že kdyby se mohli zmocnit vašeho Masenova-Cokerova… jak se ta věc vlastně jmenuje?“