Sunday, December 17, 2006

„Opravdu si myslíte, že je tak šílený?“ Představil jsem si Kerrisina otce, generála Fieldinga – muže s tím planoucím žlutým okem.
Uznávám, připadal mi jako rázný vůdce, dokonce takový, který má vizi. Ale vraždící tyran? Ne, to jsem v něm neviděl.
Sam Dymes se na mě díval a ťukal si prsty na rty. Odhadoval mě. Po chvíli odpověděl:
„Ano, pane Masene. Opravdu si myslím, že generál Fielding je naprosto šílený. Také si myslím, že by se nezastavil před ničím, kdyby nás mohl dobýt, a totéž se týká invaze na ostrov Wight. Navíc si myslím, že je krutý diktátor.“
„Ale to je pouze váš názor.“
„Nejenom můj názor, pane Masene.“
„Ne? A čí ještě?“
„Netušíte?“ Muž se usmál. Viditelně mu dělalo radost, že mne může napínat.
Pokrčil jsem rameny. „Tak čí?“
„Nikoho jiného než vašeho otce, Billa Masena.“
„Mého otce? Ten se s generálem Fieldingem nikdy nesetkal.“
„Ale ano, setkal. Už dávno. Vy také – když jste byl malé dítě.“
Zamračeně jsem zavrtěl hlavou.