Sam Dymes s úsměvem sáhl někam k nohám. Když znovu vytáhl ruku, držel v ní kufřík. Otevřel jej, vyndal nějakou knihu a ukázal mi její obálku. Přečetl jsem si titul a pod ním jméno autora – William Masen. „Byl byste překvapen, kam až se kniha vašeho otce dostala. Tuto jsme před pěti lety vyměnili s jedním portugalským rybářem za sto litrů benzínu. Doufám, že po nás váš otec nebude vyžadovat honorář, ale vytiskli jsme si tisíc kousků pro distribuci mezi svými lidmi.“ Sam pohotově navázal: „Váš otec znal generála Fieldinga pod jiným jménem – Torrence.“
„Torrence?“ Znal jsem to jméno dost dobře. Narovnal jsem se. „Otec Torrencovi utekl před pětadvaceti lety.“
„To je pravda. Váš otec a matka nalili Torrence a jeho nohsledy alkoholem, když přepadli Shiring. Zatímco Torrence spal, váš otec jim pokazil auto a potom sám upláchl. Torrence se probudil a zjistil, že ptáčci mu frnkli. Co bylo ještě horší, dům byl obklíčen trifidy. Torrence je ale vynalézavý chlapík, a tak si vyrobil ochranný oděv z drátěného pletiva a prostěradla. Jenže když odcházel z domu, jeden trifid ho švihl žahadlem po hlavě. Jed, který pronikl přes helmu z pletiva, ho oslepil na jedno oko.“
„Potom se Torrence nějakým způsobem objevil v New Yorku pod novým jménem?“
„A pořádně ukřivděný.“
„Ale vždyť musel poznat, že jsem syn Billa Masena.“
„Samozřejmě. Chtěl vás využít.“
Tím se věci trochu vyjasnily. Ale věděl jsem, že o tom budu potřebovat ještě chvíli přemýšlet.