Ostatní se rychle vzdalovali od řeky. Muži a ženy se rozběhli pro zbraně. Dál na břehu se věžička na hřbetě jednoho Jumba otočila a namířila své dva kulomety proti proudu.
Poslouchal jsem zvuk motoru. Nezněl tak, jak měl, ale jinak nemohlo být pochyb. „Počkejte!“ vykřikl jsem. „Nestřílejte!“ Rozběhl jsem se k vodě, abych měl lepší výhled na řeku.
„Davide!“ zavolal na mě Gabriel. „Zapadni do zákopu, než se začne střílet.“
„Ne, to jsou letecké motory. Je to letadlo.“ Ale mátlo mě, že tónina motorů je úplně špatná. To letadlo neletělo, ale popojíždělo.
O chvíli později mi to potvrdily vlastní oči. Zpoza ohybu řeky se vynořil velký čtyřmotorový hydroplán. Okamžitě jsem poznal hladké linie impozantního Boeingu Clipper – což nebylo nic zvláštního, protože léta jsem jako kluk spal pod pěknou barevnou fotografií tohoto letadla. Měl jsem ji připíchnutou na stěnu v pokoji.
Hydroplán se řítil k tomu, co zůstalo z mola. Motory burácely, vrtule se jevily jako rozmazaná stříbrná kola. Bílá brázda za letadlem vyběhla po říčním břehu a málem mi smáčela nohy.
Lesáci přivítali návrat letadla jásotem.
Když pak jeho posádka vyšla na suchou zem, dozvěděli jsme se, že to je jediné letadlo ze základny, které útok přežilo. Ve chvíli, kdy se po řece přihnaly torpédové čluny, se několik pilotů náhodou bavilo s mechaniky nedaleko letadla. Duchapřítomně naskočili do hydroplánu, nastartovali a odletěli. Původně měli v úmyslu zamířit do nejbližšího vojenského tábora Lesáků a vrátit se s posilami. Jenže to vydrželo jen do chvíle, kdy pilotka zkontrolovala ukazatel paliva a dozvěděla se, že nádrže jsou skoro na suchu. Proto přeletěla jen o tři míle dál a přistála s letadlem na bočním rameni, kde potom seděli několik dní bez hnutí, podobně jako my v Jumbech, dokud neusoudili, že je bezpečné dojet s hydroplánem po řece zpátky do tábora.
Sam si zprávy nejdřív utřídil a pak promluvil. „Výborně. Díky pohotovosti máme jedno letadlo neporušené. Myslím si, že musíme udělat dvě věci. Za prvé dopravit piloty na Kolumbův rybník, aby nasedli do náhradních letadel. Za druhé potřebujeme informovat o útoku velitelství. V hlavním štábu pořád nevědí, že se nám nepodařilo dostat Christinu z New Yorku.“ Po chvíli trochu zatrpkle dodal: „Čekám, že šéfové budou skákat do stropu. Ale…“ pokrčil rameny. „Tak už to ve válce chodí.“