Návštěva

Můj otec kdysi napsal: S takovýmhle způsobem výstrahy se nediskutuje. Moudrá slova. Jeho syn si je pamatoval až příliš živě, když čekal, že se mu ten šíp každým okamžikem zapíchne do hrudi.
Zvedl jsem obě ruce, abych dal starobylým a úctyhodným způsobem najevo, že se vzdávám. Chvíli jsme se ostražitě dívali jeden na druhého. Já, v ochranném oděvu včetně průhledné přilby, a čtyři indiáni oblečení do barevných tkaných tunik. Indiáni na sobě samozřejmě žádný ochranný oděv neměli. Stáli vedle sebe v houštině trifidů. Jeden zvedl ruku, aby odstrčil stranou několik silných trifidích listů, které mu bránily ve výhledu na mě… a myslím, že to musel být zvláštní pohled. Tři indiáni byli sotva v pubertálním věku. Ten čtvrtý, muž někde mezi padesáti a sedmdesáti lety, se na mě chvíli nevzrušeně díval. Hodnotil mne svýma tmavýma očima. Pak řekl: „Naome, můžeš si dát luk na rameno.“ Kývl hlavou směrem ke mně. „Nepřišli jsme dělat potíže.“
Dál jsem na něho zíral.
Starý indián se usmál. „Určitě jste nečekal, že řeknu něco jako: ,Já skalpovat bílého muže‘, nebo snad ano?“
S vybranou zdvořilostí profesionálního diplomata se lehce uklonil a řekl: „Dobrý den. Jmenuji se Ryder Chee. Toto je moje dcera Naome a synové Isa a Theo.“ V jeho hlase zněly precizní tóny vzdělaného muže.
„Já jsem David Masen.“ Můj dech zamlžoval průhlednou přilbu. „Nebude vám vadit, když dám ruce dolů?“
„Rozhodně ne, Davide Masene. Je mi líto, že jsme vám poškodili brokovnici. Ale chtěli jsme mít jistotu, že nevystřelíte, než se začnete ptát.“
Mezitím jsem se uklidnil a zeptal jsem se jich, jestli jim mohu nějak pomoci.
Chee se usmál. „Přišli jsme sem, abychom nabídli malou pomoc my vám. Ostatně, jsme vaši nejbližší sousedé.“
Poděkoval jsem jim. Potom jsem je pozval, aby se mnou sešli do tábora, kde jsem zastihl Sama Dymese, jak s Gabrielem sedí nad narychlo sepsanými harmonogramy prací.
Jakmile jsem se ocitl v té části tábora, která byla bez trifidů, mohl jsem se zbavit nepříjemného ochranného oděvu. Čerstvý vzduch voněl až neuvěřitelně lahodně. Nadechl jsem se dobrého, voňavého vzduchu a představil jsem čtveřici návštěvníků Samovi a Gabrielovi.
Chee kývl na Sama. „Vy jste vůdce.“ Bylo to spíš konstatování než otázka. „Promiňte nám, že jsme k vám vpadli v čase, který pro vás musí být trýznivý. Ale dozvěděli jsme se, že tady máte několik zraněných lidí.“
„Ano, to je pravda.“ Sam mluvil trochu opatrně. „Asi je vám známo, že před několika dny to tady bylo trochu divoké.“
„Ano, viděli jsme, že se tady bojuje.“ Stařec tiše řekl jména svých dětí. Dcera a synové si rychle sundali rance a položili je na zem. „Mluvili jsme o vaší situaci a došli jsme k závěru, že s ohledem na celkovou zkázu by vám mohly chybět zdravotnické potřeby. Proto jsme vám přinesli čisté obvazy, desinfekční prostředky, mýdlo a penicilin.“
„Penicilin?“