Rekonstrukce

Na břehu řeky se ke mně Gabriel obrátil: „Nepřipadal ti trochu nafoukaný?“
„Ryder Chee?“
Gabriel přikývl. „Mluvil o tom, jak pro svůj kmen vytvořil jakési jungovské náboženství, aby získali novou víru, ale mně to připadá, že v nich jedině vypěstoval novou iluzi.“
„Ale není to tak, že si všichni do jisté míry pěstujeme iluze? Neříká se, že civilizace je sama o sobě jedna velká iluze? Že kdybychom v ni přestali věřit, přestala by existovat? A jestli je civilizace jenom určitá forma iluze, která je –“ zapátral jsem po vhodném slovu, „–účelná… která nám vyhovuje, proč by varianta iluze, s níž přišel Ryder Chee, měla být horší?“
„Ten člověk se nestaví k realitě čelem. On sám musí vědět, že Jung řekl, že bludy psychotika jsou jeho pokusy vytvořit nové vidění světa. Tím pádem Chee, ať se na to podíváš z kterékoli strany, vytvořil společnost, která je ve své podstatě psychotická.“
„Možná jsem hloupý, Gabe. Ale já se na to dívám tak, že jestli to funguje, jestli to vytváří komunitu, která je činorodá, optimistická a v podstatě šťastná, proč si nedopřát trochu sebeklamu?“
Gabriel se na mě přísně podíval. „Chceš něco vědět, Davide?“
„Co?“
„Víš, co mi vadí na Ryderovi Cheem?“ Jeho tvář obměkčil široký úsměv. „Já mu závidím, Davide. Jsem zelený závistí jako ty trifidí listy. Protože v hloubi duše vím, že Chee a jeho lidé nemají jenom imunitu proti těm obludám.“ Pokynul směrem k trifidům za plotem. „Taky dosáhl toho, že mechanismus jeho společnosti běží hladce jako motor z Rolls-Royce.“
„Nebylo by rozumné vypůjčit si něco z jeho myšlenek?“
„Možná ano.“ Zazubil se na mě. „Nové bohy místo starých, Davide, to by se ti líbilo?“
Žena, která byla v kánoi na řece, zamávala rukou nad hlavou.
„To je náš signál, Davide. Zatáhni za lano.“
Podal mi konec lana a sám se ho chopil o něco blíž k vodě. Čtyřicet kroků výš proti proudu dva muži chytili další část lana. Společně jsme začali táhnout. Čekal jsem, že to nebude nijak zvlášť namáhavá práce. Ale lano se chovalo, jako by bylo ukotvené na dně řeky.