Sunday, March 11, 2007

„Jsme schopni vyrobit malé množství. Pro naše běžné potřeby to samozřejmě stačí. Ale tou otázkou…“ Chee se usmál a v očích se mu zajiskřilo. „…ve skutečnosti směřujete k tomu, abyste z nás vytáhl nějaké informace, že?“
Sam přikývl. „Máte pravdu. Zajímáte nás; setsakramentsky nás zajímáte.“
Nezdálo se, že by Cheeho zájem jakkoli vyvedl z klidu. „To je naprosto přirozené. Tedy… jsem z kmene Algonquinů. Začal jsem studovat medicínu, ale potom jsem přešel na psychiatrii, když jsem vyslechl skvělou přednášku jednoho švýcarského psychologa. Poté, co jsem si s ním několik měsíců dopisoval, mne pozval, abych přijel pracovat spolu s několika dalšími žáky k němu domů, k Basilejskému jezeru ve Švýcarsku. Strávil jsem tam celou zimu. A bylo to inspirující.“
„Počkejte chvilku.“ Gabriel překvapeně zvedl obočí. „Známý švýcarský psycholog? Nemluvíte náhodou o Carlu Gustavu Jungovi?“
„Ale ovšem. Obzvlášť se zajímal o zaznamenávání snů primitivních domorodců, jak se tenkrát říkalo. A do té kategorie jsem spadal i já. Ale myslím, že jsem se dozvěděl víc já od něho než on ode mne. Tenkrát v dubnu před třiceti lety jsem se vrátil do Ameriky, do své rodné rezervace, a zjistil jsem, že velice starý a nevrlý šaman, má nějakého brouka v hlavě. Na začátku května zastrašováním přinutil celou vesnici odejít do nepoužívaného stříbrného dolu, kam, jak říkal, jsme se museli uchýlit před přicházející zkázou. Většina ho poslechla. Zůstali jsme tam tři dny a tři noci. Po celou tu dobu kreslil barevnými hlinkami a obilnými zrnky na zem svá znamení. Řekl nám, že předpovídají katastrofu. Že musíme zůstat v chodbách dolu, dokud nebezpečí nepomine. Ano, věřili jsme mu. Ne kvůli tomu, čemu moji lidé věřili dřív, ale kvůli něčemu, co Jung s oblibou opakoval u jídelního stolu. Citoval tato slova z Goetha: Nadcházející události vrhají svůj stín předem. Před Oslepením se mi zdálo, že cítím mezi zvířaty rostoucí neklid. Jednoho místního pastevce ušlapaly kozy. Všimli jsme si, že hejna ptáků táhnou, přestože byla doba hnízdění. Ryby se stahovaly do hlubších vod, jako by byla zima, ne jaro.“ Zvedl ruce a roztáhl prsty.