Zatímco pozemní tým doléval do přeživšího hydroplánu veškeré kapky paliva, které se daly vymačkat z různých kanystrů, zašel jsem za Samem Dymesem. „Same,“ zeptal jsem se, „co je to ten Kolumbův rybník?“
„Je to jezero asi sto padesát kilometrů proti proudu. Máme tam záložní letadla.“ Kývl směrem k očazeným troskám kolem sebe. „Pro případ, že by někdy došlo k situaci, jako je tahle.“
„Kolik záložních letadel?“
„Dobrého půl tuctu, myslím.“
„Ale máte jenom čtyři piloty.“
„Pokračuj.“
„Pak by bylo logické, kdybych tam jel s nimi také,“ řekl jsem mu. „Mohl bych alespoň trochu pomoct s pilotováním.“
Podíval se na mě těma svýma průzračnýma modrýma očima. V tom okamžiku jsem poznal, že si dělá jiný názor na muže, který měl uslzené oči a byl ještě nejistý z nedobrovolné cesty z New Yorku do tohohle zapadákova na jihu, když ho viděl poprvé. „Takže… ty nabízíš, že nám pomůžeš?“
„Ovšem. Proč ne?“
„Prostě jenom… víš co, já ti řeknu, na co teď myslím, Davide… Myslím, že toto je klíčový okamžik… asi bys mohl říct, že je to mezník v našem vztahu. Přesněji v tvém vztahu k nám – Lesákům.“
„Nevím jistě, jestli ti rozumím. Myslel jsem si, že by se vám mohlo hodit, kdybych vám pomohl –“
„Jasně, a já jsem ti moc vděčný… a taky děkuju prozřetelnosti, že nám přivedla dalšího zkušeného pilota. Ale chci se tě zeptat na jedno, Davide: přidáváš se k nám?“
Pochopil jsem, jak Sam uvažuje. Dosáhl stadia, kdy ode mě potřeboval slyšet vyjádření mé věrnosti Lesákům a všechno, co s tím souviselo: závazek, že jim pomůžu a jasné odmítnutí Torrencova režimu.
„Ano,“ odpověděl jsem pevně. „Jsem váš spojenec, mám v tom naprosto jasno.“
„A Kerris Baedekkerová?“
„Co je s Kerris?“
„Je nejen občanka režimu našeho nepřítele, je také jeho dcera.“ Díval se mi do obličeje. „A mezi tebou a jí byl romantický vztah.“
„A trpce lituji, že zůstala v New Yorku. Ale moje věrnost patří vám a mé komunitě na ostrově Wight. Ani na okamžik nepochybuji o tom, že naše dva národy budou v krátkodobém horizontu spojenci a v dlouhodobém nejlepší přátelé a obchodní partneři.“
„To jsi řekl dobře.“ Sam si dovolil váhavý úsměv. „Davide Masene. Bylo by mi ctí, kdyby sis se mnou potřásl rukou.“
A tak jsem si s ním potřásl rukou.
„Tak fajn,“ řekl. „Doporučil bych ti, abys do sebe hodil jedno rychlé kafe. Za půl hodiny odlétáme.“