Thursday, July 26, 2007

Střelba přilákala pozornost ostatních trifidů. Začali se horlivě kolébat ulicí. Lidé se v panice valili směrem k nám. Dav strhl Marni stranou. Chytil jsem ji a odtáhl ji zpět do relativního bezpečí dveří nějakého obchodu.
„Paráda, Davide,“ řekl Gabriel. „Teď jsi sem přilákal ty velký kousky. Co teď?“
Podíval jsem se na kolébající se siluety gigantických rostlin. Bylo jasné, že všem rozstřílet vršky nestihnu.
Vrazil jsem zbraň Gabrielovi. „Podrž mi to,“ řekl jsem. Pak jsem se otočil k Marni. „Pomoz mi pustit v autech rádia. Co nejvíc… a na plné pecky!“
Podle výrazu, který nasadil, si Gabriel určitě myslel, že jsem zešílel. Ale Marni nezaváhala. Rozběhla se spolu se mnou podél kolony zablokovaných aut. Všechna byla prázdná, ale v některých řidiči nechali motor běžet. Trvalo mi jen chvilku, než jsem zapnul rádia a zesílil jejich hlasitost na maximum. Zanedlouho vřískala z otevřených dveří aut směs vážné hudby, jazzu a mluveného slova.
Marni a já jsme se propracovali zpátky ke Gabrielovi. Rádia byla puštěná tak hlasitě, že nám karoserie aut vibrovaly pod rukama.
Touto dobou už by trifidi normálně byli u nás. Ale u každého auta se zastavili a prozkoumali zdroj zvuku. Právě když jsem vlezl do kabiny jednoho náklaďáku a pustil jsem rádio, bluegrassová kytarová hudba umlkla v půlce akordu. Naléhavý ženský hlas řekl: „Pozor. Pozor, prosím. Toto je zpráva pro veřejnost. Na Manhattanu byli zpozorováni trifidi. Pokud jste doma nebo v bezpečné budově, zůstaňte tam. Jestli jste v autě nebo slyšíte toto vysílání na veřejném místě, přesuňte se na sever k Paralele na 102. ulici. Brány budou otevřeny a vy se budete moci uchýlit za zeď, dokud nebezpečí nepomine. Opakuji. V zájmu vlastního bezpečí se přesuňte k Paralele na 102. ulici. Brány budou otevřeny, abyste –“
V tu chvíli se mi hlavou honilo dost jiných věcí, než abych ještě přemýšlel o dopadech, jaké to může mít, když se desetitisíce Newyorčanů nenadále ocitnou v děsivém prostředí na sever od vězeňské zdi.