kniha-Prstenec kolem slunce

Když tě tak slyším o tom mluvit, myslela bych si, že jsi ten dům zdědil po předcích.“
Vickers byl umíněný. „Mám ten pocit. Znám to místo. V jídelně vrže podlaha a kolikrát na ni šlápnu jen proto, abych ji uslyšel zavrzat. A na verandě má v popínavé rostlině hnízdo pár červenek a v suterénu je cvrček. Chytal jsem ho, ale nikdy jsem ho nemohl nalézt; byl na mě příliš chytrý. A teď, i kdybych měl zase příležitost, nedotkl bych se ho, protože je částí domu a – “
„V našem domě vás nikdy nebudou obtěžovat cvrčci. Mají přímo ve stěnách přípravek proti broukům. Nikdy vás nebudou obtěžovat moskyti nebo mravenci nebo cvrč¬ci nebo něco takového.“
„Ale mě ten cvrček neobtěžuje. To je to, co se vám pokouším vysvětlit. Mám ho rád. Nejsem si jist, jestli bych měl rád dům, kde nemohou žít cvrčci. Myši, to je něco jiného.“
„Troufám si říci,“ prohlásil obchodník, „že v našem domě nebudete mít ani myši.“
„Nebudu je mít ani ve svém. Zavolal jsem deratizáto¬rovi, aby mě jich zbavil. A než se vrátím domů, budou pryč.“
„Trápí mě jedna věc,“ řekla Ann prodavači. „Pamatu¬jete si na všechna ta zařízení, o kterých jste se zmiňoval, pračka a chladnička a…“
„Ano, samozřejmě.“
„Ale nezmínil jste se o sporáku.“
„Že ne?“ otázal se prodavač. „Jak jsem jenom mohl zapomenout? Samozřejmě, že dostanete také sporák.“