Zabíječ obrů

Felix uvažoval, jestli je už mrtvý a prošel do Morrovy síně s železnými vraty. Vypadalo to jako jediné pravděpodobné vysvětlení, i když jestli tohle měl být posmrtný život, podobal se spíš peklu.
Možná se přesně tohle stalo. Možná byl odsouzen do jed¬noho z těch očistců, kde jsou zločinci trestáni za své hříchy. Za života se nepovažoval za zvlášť zlého člověka, ale třeba bohové soudí smrtelníky podle jiných měřítek.
Nyní se nacházel v divném potemnělém místě. Všude byly ohňové jámy. Trpící smrtelníci byli připoutáni řetězy ke zdem a démonické bytosti je mučily. Váha jeho vlastních řetězů byla obrovská, nepříjemně ho pálily na rukou i nohou.
Co hůř, přicházelo k němu něco velikého s rohy a netopý¬řími křídly. Připomínalo mu to démony, které už viděl. Mělo to tytéž nevraživé oči a tutéž auru nelidské krutosti. Vzhlédlo to k místu, kde Felix visel.
„Teď jsi náš," řeklo to. „Budeme hodovat na tvém mase a duši. Pro nás to bude chvíle lehké zábavy. Pro tebe věčnost bolesti."
„Počkej," řekl Teclis. „Musím seslat ochranná a pátrací kouzla, než projdeme tímto obloukem."
Trpaslík plivl na zem a přejel palcem po ostří sekery. Ob¬jevila se kapka jasně rudé krve. Byl to znepokojující pohled. Teclis opět probudil ochranná kouzla vetkaná v amuletech a rozšířil jejich účinnost na oblast tří kroků od svého těla. Sekera zřejmě chrání svého nositele před nejhoršími vlivy Chaosu uvnitř Stezek, ale nehodlal riskovat.
Pak zvážil nalezení toho člověka. Takové věštby nejsou jednoduché ani v nejlepších podmínkách a on ho stěží zahlédl. Nicméně meč měl velmi výrazný magický vzor a Teclis byl elfí čaroděj. V mládí prováděl tisíce cvičení pro zvýšení kapa¬city paměti. Takové schopnosti byly pro čaroděje v mnoha ohledech neocenitelné, jak právě hodlal dokázat.
Vizualizoval toho muže. Zastavil se v okamžiku, kdy letěl pryč od netvora. Opět uviděl slámově světlé vlasy, vyděšené
modré oči, opálený a ošlehaný obličej s vylekaným výrazem. Představil si vysokou postavu zahalenou v otrhaném červeném plášti. Představil si auru muže i zbraně. V mysli se mu objevil obraz velkého draka. Když hloubal nad tou vzpomínkou, uvě¬domil si, že na jílci meče byl vzor dračí hlavy. Jakmile si byl jistý, že má tak dokonalou představu, jak jen může mít, seslal kouzlo věštby a pátrání, vyslal branou úponky síly a spolehl se na princip sympatetické magie, která ho dovede ke svému zdroji. Na okamžik se obával, že nenašel nic, že spojení bylo příliš nejasné, že ani jeho umění na ten úkol nestačilo. Ale pak ucítil něco vzdáleného a ustupujícího.
Jakmile s tím vstoupil do kontaktu, přál si, aby to neudělal. Ten muž byl hrozně vyděšený a na jeho mysl padl stín jiné bytosti. Teclis si domyslel, že je to stín démona.
„Musíme spěchat. Tvůj přítel je ve vážném nebezpečí," prohlásil Teclis.
„Veď mě," řekl trpaslík, když Teclis prošel pod zářícím obloukem a vešel do reality nočních můr na Pokřivených stez¬kách.