Sunday, April 02, 2006

Měl jsem obrovskou radost,

že ji vidím. Srdce mi zaplavilo obyčejné, hloupé štěstí. Měl jsem pravdu. Nezemřela v té houštině trifidů. Ale jen bůh věděl, jak to dokázala.
Blíž k vodě už nemohla dojít. Nervózně balancovala v místech, kde se změť vegetace začínala nebezpečně třepit. Na prsa si tiskla kufřík. Čekala, až si loď pomalu prorazí cestu k ní.
Hypnotizoval jsem ji očima, aby znovu neztratila nervy a neutekla do svého doupěte. Pohled na nestvůrnou loď, která se tyčila nad ní, musel být děsivý a hrůzyplný. Ale zřejmě si uvědomila, že je to pro ni jediná šance na přežití. Proto zůstala na místě, jako by vrostla do země, i když na ní bylo vidět, že má strach. Kufřík k sobě tiskla stejně divoce jako matka, která se snaží chránit své dítě.