Odpověděl jsem přikývnutím a úsměvem – i když unaveným. „David Masen. Z ostrova Wight.“
Potom jsme se otočili, abychom se podívali přes zábradlí, jak dívka v cárech leze po žebříku nahoru. I s kufříkem pod jednou paží se pohybovala neobyčejně hbitě.
„Jsem rád, že vyvázla před těmi trifidy,“ řekl jsem upřímně.
Kerris odpověděla něco, co mě hodně zmátlo. „Ano,“ řekla zamyšleně s pohledem upřeným na to, co jsem považoval za děsivé trifidí exempláře. „To jsou ale vychrtlé chudinky, co říkáte?“