„Nebudu předstírat že ne. Budu šťastný, jestli už nikdy nebudu muset ochutnat trifidy.“
Zdálo se, že je moje slova překvapila, protože se po sobě tázavě podívali.
Kerris vstala. „Dojdu pro ten rum, který jsem vám slíbila. Ale vy se pusťte do oběda, prosím.“ Přešla k baru a nalila do sklenky na whisky pořádného panáka. „Doufám, že vám malá společnost nebude vadit.“
„Vůbec ne.“
Aniž dala z ruky láhev rumu, volnou rukou postupně ukázala na jednotlivé muže. „Toto jsou moji spoludobrodruzi – Gabriel Deeds.“
Černoch vystoupil dopředu. Byl z trojice mužů nejvyšší a pohyboval se uvolněně jako nějaký sportovec. Vřele se na mě usmál a potřásl si se mnou rukou. „Rád vás vidím na palubě, pane Masene.“
„Prosím, říkejte mi Davide,“ opravil jsem ho s úsměvem.