Je příjemné vidět vás,

jak se usmíváte, pane Masene.
Ohlédl jsem se a uviděl jsem majitelku toho ženského hlasu.
Mohlo jí být kolem pětadvaceti. Štíhlá, ale ne hubená. Záplava vlasů, které byly někde mezi zrzavými a blond, jí lehce splývala kolem ramen ve stylu, jaký jsem nikdy předtím neviděl. Oči měla jasné a inteligentní, zbarvené zvláštním zeleným odstínem. Její zdravá pleť byla velice jemně poprášena pihami. Nebyla tam proto, aby obsluhovala lodní stroje, to jsem poznal hned podle jejích hezky tvarovaných rukou, které měly k mozolům daleko. Vyzařovala z ní ta nedefinovatelná vlastnost, které někteří říkají ,dobré způsoby‘, přesto měla na sobě dělnické montérky, kostkovanou košili a pevné boty. Všední volbu oblečení poněkud zjemňoval růžový šátek.