Otázky a odpovědi

Čekal jsem, že budu jíst sám ve své kajutě. Nakonec se z toho vyvinulo něco, s čím jsem tak docela nepočítal.
Dal jsem si sprchu – nádhernou horkou sprchu. Potom jsem se převlékl do kalhot a košile z tenké džínsoviny, které mi zapůjčil člen posádky, jenž měl přibližně stejnou velikost jako já. Jelikož vhodné boty se pro mě zatím nenašly, nabídli mi silné vlněné ponožky, na tolika místech zalátané černou nití, že připomínaly dalmatiny.
Hodinu poté, co jsme z plovoucího ostrova vyzvedli zdivočelou dívku, jsem uslyšel chod silného parního motoru, který loď poháněl přes oceán. Když jsem se pak česal vypůjčeným hřebenem, nějaký námořník strčil hlavu do dveří. „Podává se bašta, kámo,“ spustil vesele. „Jídelna pro cestující je rovně po chodbě a první dveře doleva. To nemůžeš minout.“
Poděkoval jsem mu a ještě chvíli jsem se kochal svým čerstvě oholeným obličejem. Díky zdravé, ale omezené dietě posledních několika dní mi lícní kosti vystupovaly o něco víc než předtím. Ale celkově vzato jsem nevypadal nějak zvlášť vyhladověle.