„Ach tak… ty myslíš přečíst to!“

Oči jí triumfálně zahořely. Energicky přikývla a vzrušeně řekla: „Přečíst to. Přečíst to.“
„Tak dobře,“ usmál jsem se. „Už rozumím, Christino.“
Sedla si na polstrovanou lavici, spokojeně si objala kolena, jak to děti dělají, a sledovala, jak rozepínám přezky na kufříku.
Vzhledem ke škrábancům a skvrnám, které měl kufřík na sobě – dokonce i něco, co vypadalo jako stopy po zvířecích zubech – by zřejmě i on mohl vyprávět, jaká dobrodružství za ta léta zažil. Z důvodů, jež nejlépe znala ona, jej Christina pečlivě opatrovala od doby, co byla jako malá holčička nucena postarat se o sebe sama. Když jsem jej otevíral, cítil jsem cosi jako úctu. Potom jsem kousek po kousku vytáhl jeho obsah a pečlivě jej vyrovnal na stůl před sebou. Malá bible. Otevřel jsem ji na první straně a přečetl jsem, co tam bylo napsáno: „Christině Jane Schofieldové při příležitosti jejího křtu. Milující teta Susan Tourraineová.“
Christina nedočkavě sledovala, jak vytahuji její poklady.
„Jedna panenka,“ řekl jsem a položil jsem hračku vedle bible.
Christina pohladila panenku po obličeji. „Becky,“ řekla.