Hodinu jsem vyplňoval formuláře na celním úřadě. Vyfotografovali mě z profilu a an face pro imigrační záznamy. Potom mi muž v uniformě se zlatými prýmky potřásl rukou, přivítal mne v New Yorku a vybídl mne, abych prošel branou, za níž čekalo auto.
S Kerris po boku jsem se posadil dozadu. Auto se začalo proplétat dopravou a já mohl obdivovat město. Co mohu říct? Obrazy, zvuky, dokonce i vůně exotických jídel – to všechno doslova útočilo na moje smysly. Oči mi div nevypadly z důlků, hlavu jsem nakláněl, kroutil, otáčel hned na jednu stranu a hned zase na druhou, prostě snažil jsem se vstřebat všechno. Na ulicích lidé všech různých ras, směrovky se záhadně znějícími jmény – Tribeca, Chinatown, Little Italy, slavná Broadway. Bary, obchody, kavárny, restaurace, to všechno kypělo životem. Všichni chodili rychlým krokem, který vypovídal mnohé o vitalitě a cílevědomosti obyvatel.
Zjasnělo i slunce na obloze, do té doby špinavé. Naplnilo město tlumeným červeným světlem, rozzářilo budovy všemi odstíny červené barvy od tmavě měděné po zlatou. V té zmatené směsici prvních pocitů jsem si vytvořil jediný silný dojem čistého města, dobře spravovaného a vzkvétajícího.