„A bude tak mít vysokooktanové palivo, aby mohl svými letadly udělat krátký proces s Lesáky. A se všemi ostatními osadami, které se budou zdráhat přijmout jeho – nevím, jak jinak to nazvat – ochranu.“

„A Kerris?“

„Je v pořádku,“ ujistil mě Gabriel. „Postaral jsem se o to, aby byla na zadním sedadle taxíku, než se objeví přepadové komando.“

„Jak se jí daří?“

„Zasáhlo ji, že jsi zmizel. Ale nese to celkem vzato dobře.“

„Ona neví, že jsi –“

„– špion? Ne, o mé druhé roli nic netuší. Bohužel neví ani to, jestli jsi živý, nebo mrtvý. Přirozeně jsem musel zachovat mimořádnou opatrnost.“

„Ty jí nevěříš?“

Gabriel zareagoval na můj výbuch ztrápeným výrazem. „Je mi to líto, Davide. Je to přece jen Torrencova dcera. Nemůžu jít do takového rizika. Máme v New Yorku víc agentů. Kdyby naše krytí prasklo –“

„Jasně, jasně, já rozumím,“ skočil jsem mu do řeči. „Ale řekni mi jedno, Gabrieli: věděla Kerris o tom, že Torrence má v úmyslu napadnout ostrov Wight?“

Podíval se mi přímo do očí. „Jsem přesvědčený, že o tom nevěděla. Podobně jako ty, měla být jenom pěšákem v jeho plánu.“