Dvojník

„Kerris?“ zopakoval jsem její jméno, když vyšla ze stínů kousek ode mne. Okamžitě jsem vykročil směrem k ní a rozpřáhl jsem ruce, abych ji objal. Ucukla, jako bych na ni chtěl zaútočit.
„Co se stalo, Kerris?“
Podívala se na mě a při tom zvedla bradu. V tu chvíli jsem uviděl, že úhlopříčně přes celý obličej, od pravého spánku po levý koutek úst, se jí táhne krutá, znetvořující jizva. Živě rudá rána rozdělující její obličej na dvě poloviny. Ztuhl jsem. Hlavou mi blesklo: To jí udělal Torrence.
„Proboha, Kerris, co se stalo?“ Znovu jsem se pohnul, jako bych ji chtěl obejmout. Probodla mě zuřivým pohledem. „Kerris –“
Ucítil jsem něčí ruku na rameni. „Klid, Davide.“
„Same, podívej, co jí ta zrůda udělala. Byla –“
„Davide… Davide, ne, poslouchej mě.“ Sam mě chytil za ruku. „To není Kerris. Bude to její sestra. Možná dokonce dvojče. Nevím –“
„Proboha…“ Otočil jsem se k ní. „Omlouvám se, moc se omlouvám. Myslel jsem –“
„Davide, je mi to líto,“ řekl rychle Sam. „Vypadá to jako nějaký hloupý trik, ale tak to není. Neměl jsem ponětí, že tady sestra Kerris dnes v noci bude…“ Otočil se k dívce. „Promiňte. Spletli jsme si vás s někým jiným.“