Monday, April 16, 2007

„Slyším v tvém hlase nedůvěru, nebo se mi to jenom zdá, Davide?“
„Možná jsem po zkušenostech, které jsem v posledních několika měsících udělal, trochu podezíravější.“
„Davide, naše komunita je hrdá na svou lidskost. Proto jsme se vlastně rozešli s Torrencovou juntou.“
Podíval jsem se ven na barevná ocasní světla zbývajících dvou letadel. „Ale vaše vůdce to určitě muselo napadnout. Myslím si, že požádali Sama, aby vymyslel taky nějaký rezervní plán.“
„A co by to podle tebe mělo být?“
„Že by bylo v zájmu národní bezpečnosti, aby byla Christina zabita, pokud by nebylo možné zachránit ji. A její tělo zničeno, aby se její vaječníky nedaly využít.“
Gabrielův výraz ztuhl. „Ty si myslíš, že Sam Dymes by byl schopen něčeho tak krutého?“
„Zoufalá doba si žádá zoufalá opatření. Nedělej, že to nevíš, Gabe.“
„Vážně začínáš být podezíravý, Davide.“
„Souhlasím. Ale momentálně bych to popsal jako užitečnou vlastnost pro přežití.“
„Cože?“
„Možná jsem díky tomu, že jsem byl pověřen pilotováním tohohle letadla do New Yorku, začal víc věřit svému postavení mezi vašimi lidmi a možná říkám víc, než bych měl. Ale připadá mi, že by bylo naprosto logické, aby se mariňáci postarali o to, že za žádných okolností nepadnu do rukou Torrencovi.“
„Ty si vážně myslíš, že bychom s tebou tak zacházeli?“