„Ještě není konec. Budu šťastnější, až tuhle mašinu někam schováme.“
Popojížděl jsem s letadlem po olejové hladině a snažil jsem se držet hluk motoru na minimu. Věděl jsem jenom to, že podle instrukcí se mám držet vedoucího letounu.
Začal jsem se potit. Z velkého hydroplánu se stala příslovečná sedící kachna. Čekal jsem, že každým okamžikem vyšlehne odněkud ze tmy kužel pátracího reflektoru a připíchne nás jako špendlík motýla. S ním přijde smršť kulometné palby, která nás rozseká na kusy.
Letadlo zamířilo nejkratší cestou k zaoblené, hrbaté budově, která vybíhala ze břehu. Naštěstí se v přední části budovy otevřela velká vrata. První letadlo bylo v mžiku uvnitř a druhé ho následovalo. Neváhal jsem. Maličko jsem polechtal plyn, jen tolik, aby se letadlo rozjelo k vratům. Jakmile jsme projeli, vypnul jsem motory a nechal jsem letadlo dojet vlastní setrvačností.
Vnitřek zalily jasným světlem neonové zářivky. Na molech se vyrojili muži a ženy, aby letadla ručně přitáhli do účelových přístavišť. Tohle nebyl žádný provizorní dok.
Přejel jsem očima po stěnách. Za ta léta byly pokryté vrstvami špíny. Přesto se mi podařilo rychle rozeznat několik cedulí. Pouze pro posádky letadel. Imigrační úřad tudy. Restaurace a bar Ocean Clipper. Letecká společnost Riverside Park vás vítá. Další tabule byly pro Boeing, BOAC a American United Airlines. Evidentně jsem se ocitl v hydroplánovém přístavu, který sloužil New Yorku před Oslepením. Na čas byl uvězněn v čase jako moucha v jantaru, ale teď se potichu znovu probudil k životu.
Mariňáci rychle vystoupili. Lidé v civilních šatech, které jsem neznal, začali vykládat trhaviny a munici.
Zatímco jsem prováděl kontrolu po přistání, objevil se u nosu letadla Sam. Ukázal mi, že mám otevřít okno kabiny.
„Skvělý let, Davide. Teď tě potřebujeme dostat do bezpečného domu, než budeme připraveni odletět zpátky.“
„Myslel jsem, že zůstanu u letadla. Je to –“
„Příliš riskantní. Nemáme záruku, že tady nebudou hledat. Dostaneš průvodce, který tě odvede do bytu. Budeš tam sedět na zadku, dokud tě nepřivedeme zpátky sem. Rozumíš?“
Přikývl jsem.