Přišla noc

a obloha za okny rychle ztmavla. To, co zeslabilo svit slunce a hvězd, působilo obdobně také na měsíc. Rozhodně nebyl tak jasný, jak měl být. Ukazoval se jako oranžový půlkruh nad mým levým křídlem.
Podíval jsem se na Gabriela. Začal se o létání vážněji zajímat. Všiml jsem si, jak těká svýma tmavýma očima od umělého horizontu k ukazateli rychlosti větru a hned zase k výškoměru. Jeho bystrý mozek se orientoval ve zdánlivém chaosu číselníků.
„Nechceš si to zkusit sám, Gabe?“ zeptal jsem se a pokynul jsem k řídicí páce před ním. „Je to docela jednoduché.“
„Pro tentokrát to nechám na tobě,“ usmál se. „Abych řekl pravdu, když si představím všechny ty výbušniny dole v nákladovém prostoru, jsem z toho trochu nervózní.“
„Taky na to musím pořád myslet. Buď na ně, nebo na patnáct tun paliva napumpovaného v nádržích… takže doufám, že si tam nikdo nezklidňuje nervy cigaretou.“
Gabrielův úsměv vypadal o něco křečovitěji. „Taky doufám.“
Řekl jsem nahlas něco, na co jsem právě myslel. „Slyšel jsem, že Sam Dymes je v prvním letadle. Čekal jsem, že jako velitel tábora se bude držet v povzdálí.“
„Šéfové tvrdě tlačí na to, aby tahle mise byla stoprocentně úspěšná. Nechci podceňovat umění těch chlapů vzadu, ale Sam ví, že do toho musí dát všechno, co má.“
„Víš, Gabe, jen mě napadlo…“
„Co?“ Podíval se na mne úkosem.
„Několik detailů téhle mise mi pořád vrtá hlavou.“
„Bude to tvrdé. To je jasná věc.“
„Vím, že hlavním cílem je vyfouknout Torrencovi Christinu Schofieldovou.“
„Ve zkratce ano.“
„Ale Lesáci neuvažují o tom, že by si vypěstovali vlastní superrasu, ne? Koneckonců, kdybyste měli lidi imunní vůči trifidímu jedu, získali byste výhodu nad všemi ostatními.“
„To je pravda. Ale my nehodláme udělat nic tak radikálního, abychom jí vzali vaječníky a potom vajíčka implantovali našim ženám.“
„Opravdu?“