Došel jsem ke shluku dívek, v němž stála i Marni. Autobus za mnou se dýchavičně rozjel. Jak se blížil ulicí, jeho motor zněl čím dál hlasitěji. Aniž jsem se zastavil, promluvil jsem na Marni.
„Marni. Jděte před mnou. Přirozeným krokem. Ale jestli křiknu ,Běž!‘ – tak začněte utíkat.“
Přikývla. Šla teď několik kroků přede mnou. Znovu jsme sklopili hlavu.
„Děvče. Řekla jsem ti, že máš čekat!“
Ženin rozhořčený hlas prořízl zvuky ulice jako břitva.
Policista na rohu se otočil, aby se podíval, co se děje.
„Policisto!“ vykřikla žena! „Zastavte tu zrzavou!“
Podsaditý muž pochopil rychle. Udělal několik kroků a popadl loket Marni do své mohutné pěsti. „Zůstaneš tady, dokud nezjistím, co se děje,“ poručil jí. „A to ti radím, ani se nehni.“ Nepočkal na její souhlas. Prudkým švihnutím ji udeřil do tváře, až ztratila rovnováhu. Mezitím jsem urazil vzdálenost dělící mne od policisty, který stále držel Marni. Otřeseně vrtěla hlavou. Uviděl jsem, že má na rtech krev.
Ve zlomku vteřiny jsem se rozhlédl po lidech okolo. Jednoho po druhém jsem vyloučil coby potenciální zdroje pomoci, dokud jsem si nevšiml staré ženy s nákladem železných tyčí. Reflexivně jsem vytáhl jednu tyč z jejího koše a vší silou jsem jí praštil policistu do hlavy.
Vůbec neměl čas zareagovat. S kašlavým zachroptěním se svalil do bláta. Marni se s výrazem omámené nedůvěry podívala dolů na zhrouceného muže.
Okamžitě jsem uslyšel křik. Žena s psací deskou dostala záchvat ječení, které bylo čím dál pronikavější.
„Honem!“ Popadl jsem Marni za ruku. „Běž!“
Pelášili jsme ulicí. Na druhé straně ulice jiný policista křičel do dveří jednoho hranatého vozu. Viděl jsem, jak se plexisklová věžička plynule otáčí, až hlaveň kulometu míří na nás.
„Rychleji!“ zařval jsem. V tom okamžiku mi kolem hlavy prosvištělo několik dávek. Zeď vedle mě jako by najednou zasyčela, jak kulky udělaly z kusů cihel prach.
Policejní střelec mířil vysoko. Podruhé takovou chybu neudělá.
Panika proměnila ulici v rozbouřenou, vyděšenou masu lidí, kteří křičeli, prchali a vysypávali obsah svých košů. Jeden muž přede mnou se svíjel na chodníku a držel se za hlavu, kam ho zasáhla odražená kulka.
Marni se prodrala do otevřených dveří. Vrhl jsem se za ní. Ocitl jsem se v dlouhé místnosti, kde slepci vyráběli plyšové hračky. Překvapeni střelbou otáčeli hlavy a pátrali po zdroji zvuku.