Ohnul jsem kolena,

abych měl hlavu níž než lidé kolem mne. Zároveň jsem záměrně dodal svým očím skelný pohled, abych co možno nejvíc připomínal slepého. Šmátral jsem po stěnách a ustupoval jsem směrem k salónku.
Policisté začali vykopávat dveře. Každého, kdo jim stál v cestě, krutě odstrčili stranou.
„Pořádně se rozhlídněte!“ zařval velící důstojník. „Tady je to!“
Brunátný policista došel ke dveřím pokoje, v němž jsem bydlel spolu s oběma děvčaty.
„Á,“ řekl, viditelně spokojený sám se sebou. „Tady, chlapi. Ten práskač měl pravdu.“
V tu chvíli mě napadlo zkusit si najít nějakou zadní cestu z objektu. Dokonce i okno by přišlo vhod.
Brunátný policista ustoupil a mávl na své muže, aby je popohnal dovnitř. „Dejte se do toho,“ zahřímal. „Ale dávejte si majzla. Tak ne, chlape. Opatrně s tím, opatrně. Nejdřív rozšroubujte trubky. Ne, záparu nechte být… klidně ji vylijte na podlahu.“
Teď, když policisté byli v místnosti, jsem opatrně nahlédl dovnitř.
Brunátný důstojník stál s rukama v bok a díval se, jak jeho muži rozebírají aparaturu.
„Opatrně s těma měděnýma trubkama.“ Vzápětí dodal se zálibnou krutostí: „Jestli někdo z vás nějakou trubku promáčkne, já mu pak promáčknu jeho podělanou hlavu.“ Zvláštní bylo, že do jeho newyorského přízvuku byly přimíchány široké yorkshirské samohlásky. Určitě by to bylo na dlouhé vyprávění, jak se ten chlapík z Yorkshiru, evidentně ve středním věku, dostal do New Yorku. Avšak to, co dělal teď, bylo celkem jasné. Tohle nebyla žádná razie proti nelegálním palírnám alkoholu. Důstojník si evidentně přivlastňoval destilační zařízení včetně všech lahví na místě pro vlastní potřebu.