Wednesday, June 06, 2007

Potom si mne znovu prohlédla,

spokojeně přikývla, popadla mě za loket a postrčila mě ke dveřím. Náležitě zamaskovaný, rychle jsem vyšel na ulici. Marni šla s odhodlaným výrazem vedle mne.
Absolvovali jsme opačným směrem cestu z předchozího dne. Když se podvečerní slunce sklánělo k ulici, vklouzli jsme do dvora uhelných skladů a dolů do starého tunelu, který se kdysi dávno používal pro dopravu uhlí od řeky Hudson. Znovu jsme v tajemném světle petrolejky šli jeskyní, kterou se rozléhal zvuk našich kroků.
Když jsme konečně vyšli ven, byl jsem rád, že jsem viděl tmu toho studeného, hrobce podobného místa naposledy. Moje radost však byla předčasná.
Vedle hangáru pro hydroplány totiž stála tři krabicovitá vozidla. Policisté v čepicích s černými štítky se hemžili dovnitř a ven. Dokonce jsem poznal brunátného chlapíka z Yorkshiru. Zasalutoval nadřízenému, který právě dorazil, a horlivě ho vedl do hangáru. Na let domů jsem mohl zapomenout.
Otočil jsem se k Marni, která sledovala policisty se vztekem v očích.
Dospěl jsem k rozhodnutí, které jsem měl udělat už před několika hodinami. „Marni,“ řekl jsem, „můžete mě odvést na jih – do města?“