Monday, June 11, 2007

Letmé rozhlédnutí

po ulici mi prozradilo, že tento výběr probíhá i jinde. Dvojice mužů a žen s psacími deskami procházely dílny a pozorně si prohlížely pracující. Čas od času některou dívku nebo ženu vyvolaly a nařídily jí, aby se postavila na určené místo na kraji cesty. Všiml jsem si, že Marni se zpod hřívy rusých vlasů zvědavě rozhlíží.
V první chvíli jsem si myslel, že volba dívek je nahodilá. Ale potom jsem si uvědomil, že jsou vybírána pouze postpubescentní děvčata. Ženy starší středního věku přehlíželi.
Na mysli mi vytanula dvě slova. Operace Lavina. Takže to začalo. Torrencovi zdravotníci vybírali ženy v plodném věku (i když některé byly sotva na jeho prahu). Došel jsem k závěru, že Torrencova rasa superlidí bude mít debut za devět měsíců od nynějška.
Moje myšlenky byly náhle přetrženy.
„Hej! Počkej! Ty tam! Ty zrzavá. Stůj, děvče.“ Marni poslechla. Hlavu nechala skloněnou, pohled upírala do země. Napodobil jsem její poddajný postoj. Proboha, pomyslel jsem si, stačí, aby si jedna z těch žen všimla, jak kvalitní mám boty, a je konec. Úkosem jsem se podíval po policistovi, který stál na rohu ulice s rukama v bok a brokovnicí pověšenou na zádech. Nezbývalo mi než počkat, až se ta žena v elegantních botách vyjádří, abychom mohli jít dál.
Žena stroze vyštěkla: „Jméno a číslo?“
Marni dál upírala oči do země.
„Děvče, ptala jsem se tě na jméno a číslo.“
Začínal jsem propadat skepsi. Situace se nevyvíjela dobře.
„Děvče? Chceš být drzá? Jestli ano, máš –“
„Ona je němá,“ řekl jsem rychle. Snažil jsem se, aby můj hlas zněl co nejservilněji. „Jmenuje se Marni.“