Friday, July 06, 2007

Můj věznitel odpověděl syknutím: „Berlín.“

Do keřů se natlačili další lidé. Potom se známý, i když překvapený hlas zeptal: „Davide? Co tady proboha děláš?“ Ruka, která mi držela bradu, mě pustila. Otočil jsem se a uviděl jsem Gabriela Deedse, jak si užasle prohlíží Marni a mne. Jeho tvář se pomalu roztáhla do úsměvu. „A proč jsi nahý?“
Rychle jsem Gabrielovi vylíčil, co se stalo, včetně špatné zprávy, že úřady objevily naše hydroplány. Zatímco jsem mluvil, vděčně jsem vytáhl z pytle šaty a oblékl jsem se. Marni udělala totéž.
Gabriel při zprávě o letadlech mlaskl jazykem. „Budeme muset najít nějaký jiný způsob, jak se vrátit domů. Ale jedno po druhém. Seženeme ti jiný bezpečný úkryt na dobu, než bude po všem.“
„Nic takového. Jsem teď účastník tohoto podniku. Plnoprávný a aktivní účastník. Najdu Kerris a dostanu ji odsud.“
„Jestli bude chtít odjet.“
„Poslechnu si rozhodnutí přímo od ní.“
Gabriel přikývl. „Dobrá. Ale do zítřejšího odpoledne nemůžeme dělat nic. Všechny naše oddíly leží jako myšky, dokud nepřijde hodina nula.“
„Hodina nula.“
„Pak začne ohňostroj. Vysvětlím ti to později.“
Natáhl jsem si na mokré nohy své letecké boty. „Ale jak jste se dostali přes zeď?“
„Šli jsme znovu pod zem.“ Podíval se na Marni. „Ale tvoje průvodkyně o této cestě asi nevěděla.“ Na rtech mu zahrál úsměv. „Nenamočil by sis nohy… a tvoje cudnost by zůstala ušetřena.“