Trochu splaskl, a když jsem se podíval dolů, uviděl jsem, že z protrženého plastu uniká proud bublinek. Přikývl jsem, otočil jsem pytel na druhou stranu a v místě, kde z trhliny unikal vzduch, jsem nabral prověšený materiál do sevřené pěsti.
„Budeme se muset dostat na břeh,“ zašeptal jsem. „Nechci, aby nás proud odtáhl na druhou stranu.“ Nedodal jsem, že na druhé straně řeky, než je Manhattan, se na březích mačkají trifidi.
Začali jsme plavat a tlačit pytle s oblečením před sebou. Něco hladkého mi znovu přejelo po holé kůži na břiše. Málem jsem vykřikl, ale s herkulovským úsilím jsem udržel ústa zavřená. Přesto jsem na zádech a ve vlasech cítil mrazení, jako by mě tam píchaly špičaté nohy nějakého hmyzu.
Plaval jsem dál a čekal jsem, že každou chvíli se mi do nohy zakousnou zuby. Neubránil jsem se ani iracionální představě, že se z hladiny přede mnou vynoří slizká ruka a popadne mě za krk.