Sunday, July 29, 2007

„Sacramento!“ Namířila mi pušku na prsa.
„Berlín!“ vyhrkl jsem dřív, než jsem si stačil uvědomit, že jsem něco řekl.
Dívka přikývla. „Fajn. Zůstaňte tady.“ Potom se otočila ke Gabrielovi. „Mariňáci jdou právě dovnitř, pane. Chvíli je na jihu zdrželi trifidi.“
„Odkud se ty zatracené obludy vzaly, proboha?“
„Došlo ke změně plánu, pane. Kromě toho, že odpálili brány na mostech, se našim technikům podařilo otevřít tunely pod řekou.“
„Dobrý bože… to znamená, že trifidi se hrnou nahoru na povrch uvnitř města.“
„To mi zní jako zatraceně cynická taktika,“ prohlásil jsem. „Ti lidi na ulici neměli šanci. Znamená to snad, že nad tím masakrem mávneme rukou jako nad další krvavou nehodou?“
Gabrielovy oči zpřísněly. „Někteří by to nazvali čas odplaty.“
Ohlédl jsem se po Páté Avenue a uvědomil jsem si, že veškeré diskuse o morálnosti lesáckých činů budou muset počkat. Nejbližší trifid byl možná několik set metrů daleko. Co víc, zdálo se, že se zajímá konkrétně o nás. „Myslím, že není nejlepší nápad dál tady takhle postávat,“ řekl jsem.
Jestli si Gabriel chystal nějakou odpověď, zanikla v obrovské explozi.
Otočil jsem se a uviděl jsem dým valící se ze spodku Empire State. Gabriel mi věnoval neradostný pohled. „Jdou na to,“ řekl mi. Potom se rozběhl k mohutné budově, která byla Torrencovým velitelstvím a zároveň jeho imperiálním palácem.
Nedošel jsem tak daleko, abych se schovával za dveřmi nějakého krámu. Pustil jsem se za ním – a právě v tu chvíli se začalo střílet.