„Ale nemáme zprávy ani o Torrencových mužích.“
„To je pravda… to je naprostá pravda.“ Zamyšleně si přejel prstem po kořeni nosu. „Ale my teď máme to, co Torrence považuje za svoje největší aktivum.“
„Christinu.“
„A tebe, na to nezapomínej. Ty, Davide, jsi pro něho klíč k ostrovu Wight a k tomu vašemu stroji, který dělá z trifidí mízy benzín. Obojí má pro něho obrovskou cenu. A oba, pokud byste skončili v jeho rukou, byste mu umožnili pokračovat v budování jeho říše, dokud…“ Sam roztáhl ruce, jako by chtěl obsáhnout celou zeměkouli. „Nevím, co si myslíš ty, ale… podle mě si Torrence nestanovil meze svých ambicí.“
„Podle tebe tedy není pravděpodobné, že sem Torrence pošle své gardisty, aby to tu rozstříleli kulomety a naházeli sem granáty?“
„Zatím ne.“
„Takže nezbývá než sedět na zadku a čekat, s čím přijde?“
„Myslíš snad, že bychom měli přenést válku k němu?“
Pokrčil jsem rameny. „Jsem jenom nervózní z toho, že mu dáváme čas, aby vymyslel nějaký plán.“
„Jenže jak tady sedíme v devadesátém patře, stejně nemáme kam jít.“
„Souhlasím. Možná bychom měli zvážit, zda se nepokusit zjistit, co se děje na zemi. Je tu ostatně třetí možnost.“
„A to?“
„Že třeba prohrál i Torrence. Co když se města zmocnili trifidi?“
„Myslím, že bys mohl mít pravdu.“ Zamyslel se. „Hmm. Myslím, že se zeptám Gaba, jestli by se nechtěl po schodech projít kousek dolů – tedy pokud na to se svou nohou stačí.“
Gabriel Deeds byl nakloněn nějaké akci. Popadl kulomet.
„Žádné hrdinství, Gabe,“ řekl mu Sam. „Jen se podívej, jestli bys mohl zjistit, co se děje tam dole, a pak se co nejrychleji vrať sem. Jasné?“
„Jasné.“ Vzal si do jedné obrovské ruky několik granátů. „Ale možná cestou nakladu několik těchhle vajíček.“