Usmál jsem se. „Teď už jsem tady.“ Pohlédl jsem na Sama. „Teď stačí vymyslet, jak to udělat, abychom se odsud všichni dostali pryč.“
Sam si zamyšleně pohladil bradu. Zatvářil se překvapeně, když uviděl na konečcích prstů krev. „Myslím, že bychom neměli nikam spěchat. Spíš čekám, že se v určitém okamžiku otevřou dveře toho výtahu. Pak z nich vyjdou buď Torrencovi muži, nebo naši. Než se to stane, měli bychom postavit k barikádě hlídku.“
Odešel si promluvit s mariňákem, který se svým kulometem zaujal místo za převráceným stolem.
Marni zatím postoupila dopředu. Kerris sebou škubla, když ji uviděla. Obě ženy se na sebe pátravě dívaly. Jako by ani nevěděla, co dělá, Kerris si přejela rukou po obličeji, po stejné linii, jakou se táhla jizva Marni. Byla to reakce člověka, který se dívá na svůj obraz v zrcadle.
„Ty jsi má sestra, že?“ zašeptala Kerris.