Sam mluvil ještě chvíli. Uvědomil jsem si, že tak jako jsme s Kerris spřádali snové plány do budoucna, vytáhlý železniční inženýr našel dočasnou úlevu ve své vizi nové trati.
Rozhlédl jsem se kolem. Marni a Christina k sobě ihned našly cestu. Usmívaly se a komunikovaly improvizovanou znakovou řečí, které, jak se zdálo, obě rozuměly. Mariňák se bavil s jednou laboratorní techničkou, která patřila ke skupině agentů. Kerris se stále dívala z okna. Zatím nastala noc. V okolních budovách se normálně svítilo.
Na barikádě seděl jenom Gabriel Deeds. Se zamyšleným pohledem sledoval výtahové dveře. Vedle něho stál těžký kulomet, který vzal jednomu mrtvému gardistovi. Věděl jsem, že čeká na okamžik, kdy Torrencovi muži vyrazí z výtahů.
Přestože Gabriel byl stále ve střehu, výtahy zůstaly po zbytek noci zcela nečinné. Spali jsme na směny. Sam, Gabriel a já jsme se střídali na hlídce u výtahu a na chodbě, která vedla ke schodišti. Ráno jsme si udělali snídani z jídla, které ještě zbylo v kantýně. Sam zařídil, aby najíst a napít dostali také zajatci, které jsme drželi ve skladišti.
Když na mne došla řada na barikádě, Sam se přišoural s pohárkem kávy v ruce. Chvíli upíral zrak na tiché výtahy a potom si promnul bradu porostlou čerstvým strništěm. „Začínám docházet k názoru, že našim lidem se nepodařilo budovu obsadit,“ prohlásil. „Určitě by nás už kontaktovali.“