„V některých částech světa už jsou,“ řekl jsem. „U nás doma pořád slavíme Noc ohňů. Děláme venku velké vatry, odpalujeme rakety a pečeme brambory. Děti to mají moc rády. A dospělí taky.“ Usmál jsem se. „Ale další den ráno to vypadá, jako by se všichni dospělí probudili s kocovinou.“
„Noc ohňů? Co to je?“
„Starý pohanský zvyk.“ Cítil jsem, jak mi na tvář proniká úsměv. „Pravděpodobně to bude souviset s nějakým obřadem plodnosti. A taky pálíme na ohni figuríny člověka, který se jmenoval Guy Fawkes.“
„Vy Britové jste zajímaví lidé.“ Pobaveně svraštila nos. „Když si pomyslím, že jsem udělala takovou absurdní věc a do jednoho jsem se zamilovala.“
Políbil jsem ji. „Jestli to dotáhneme jaksepatří do konce, musíš se mnou jet domů a setkat se s mou rodinou,“ řekl jsem.
Rozhlédla se po kanceláři, v níž jsme byli stovky metrů nad zemí. „Až se odsud dostaneme ven, bude mi nesmírným potěšením. A pak, abychom se podrobili těm starosvětským tradicím, se taky vezmeme, ne?“
Usmál jsem se. „Proč ne?“