„Chci, abyste zařídil, že Kerris Baedekkerová se bude znovu podobat své sestře. Potom může odjet do Mateřského centra.“
„Ano, pane.“ Rory Masterfield mluvil s neskrývanou horlivostí. „A ostatní, pane?“
„David Masen je důležitý pro mé strategické plány týkající se ostrova Wight. Pokud jde o ty další…“ Přezíravě mávl rukou. „Myslím, že je čeká dlouhá a nepříjemná kariéra v uhelných dolech. Samozřejmě bez vyhlídek na postup. Ale teď je podle mě podstatné –“
Marni se s němým výkřikem vytrhla muži, který ji držel. Vrhla se k Torrencovi a sekla mu po tváři prsty nataženými jako drápy. Torrence couvl. Ale až poté, co jsem uviděl na jedné líci červené škrábance.
Dříve než se Marni stačila prsty dostat k jeho zdravému oku, popadli ji gardisté a odtáhli ji zpátky. Rozběsněná Marni obrátila svou pozornost na ně.
Torrence jediným pohybem vytáhl zpod saka pistoli a vystřelil.
Marni si přitiskla dlaň na hrudní kost. Pak se její tvář zkřivila bolestí a ona se svezla na podlahu. Zůstala na ní ležet obličejem dolů. Nehybná.
Zaťal jsem pěsti a zvážil jsem, jakou mám naději, že se mi podaří dát tomu muži jednu pořádnou ránu do obličeje.
Torrence se však rozhodl, že nebude víc riskovat. „Dejte jim pouta.“ Vztekle si sáhl na poškrábanou tvář a potom upřel zlostný pohled na tělo Marni. „To hoďte do spalovny,“ přikázal. Pistoli si nechal v ruce.
Gardisté mi začali na zápěstí zaklapovat ocelová pouta, když jsem zvenku zaslechl nějaký rozruch. V první chvíli jsem skutečně doufal, že znamená návrat trifidů. Ale toto nebyl poplašený křik. Spíš sílící hukot hlasů, které sice byly poměrně klidné, ale něčeho se dožadovaly.
Torrence obrátil líté zelené oko směrem k hlavnímu vstupu. Sledoval jsem jeho pohled. Ve dveřích stála řada příslušníků civilní stráže vyzbrojených puškami. Viděl jsem, jak po sobě nervózně pokukují. Pak jeden po druhém ustoupili.
Vestibulem proběhla vlna hlasů. Teď už jsem byl opravdu zvědavý a zvedl jsem hlavu, abych viděl přes gardisty přede mnou. Dokonce ani gardisté nevěnovali pozornost nasazování pout zajatcům.