Torrence na odpověď nepočkal. Místo toho si prohlédl zbytek kořisti. A znovu se zatvářil, jako by sám se sebou byl náramně spokojený. Měl k tomu všechny důvody. S pomocí zajatého mariňáka nás vylákal dolů. Jeho muži geniálním způsobem rozvěsili dynamitové tyčinky po stropě a použili výbušninu tak, aby místo smrtících střepin vytvořila silnou tlakovou vlnu, která oběti omráčí. Hrozilo nebezpečí, že utrpíme vážnější zranění na hlavě, ale Torrence vsadil na to, že vaječníkům hluboko v Christinině břiše se nic nestane a že jeho chirurgové by jí je mohli urychleně vyoperovat, pokud by to bylo třeba. Ale otec vždycky otevřeně přiznával, že Torrence má dobré organizační schopnosti, byť je využívá vyloženě brutálním způsobem. Co víc, Torrence musel zmobilizovat své protitrifidí čety, aby pracovaly i přes noc. Oknem jsem viděl, jak obrněné buldozery odklízejí kdysi děsivé dvacetimetrové rostliny spálené na popel něčím, co musela být nefalšovaná ohnivá bouře z masově nasazených plamenometů. V situaci, kdy byl Manhattan zbaven vetřelců – lidských i trifidích – se město vrátilo do železného sevření tohoto muže.
Torrence se zastavil, aby si prohlédl obě své dcery. Nejdřív se zadíval na Marni a zvláštní pozornost věnoval její jizvě. Potom se znovu obrátil ke Kerris. „Víš,“ začal, „já myslím, že opravdu budete dvojčata. Teď samozřejmě nevypadáte identicky.“ Promluvil přes rameno. „Masterfielde.“
„Pane?“